Dokonalost neexistuje - a to je v pořádku

Kdyby něco bylo skutečně dokonalé, znamenalo by to, že nemá kam dál. Že cesta skončila. Že vývoj ustal.

Dokonalost je tedy jiné slovo pro konec. A to asi nechceme.

Honba za něčím, co nedokážeme popsat

V práci se pravidelně setkáváme se zákazníky, kteří chtějí mít věci dokonale. Bezchybný web, perfektní kampaň, design bez jediné chyby. Jenže když se jich zeptáte, co přesně dokonalost znamená, nedokážou odpovědět.

Začnou se zabývat detaily, které nikdo jiný nevidí — drobnou odchylkou v barvě, písmenkem o milimetr jinak, než si představovali. Přitom jim uniká to podstatné: jestli projekt funguje, co přináší lidem, kteří ho uvidí, jestli má smysl.

V životě je to stejné. Lidé touží po ideálním domově, vztahu, vzhledu — ale když se jich zeptáte na definici, mlčí. Dokonalost je pohyblivý cíl, který se posouvá vždy o krok dál, než se k němu přiblížíte.

Kde honba za dokonalostí skutečně škodí

Člověk zaujatý dokonalostí přestane vidět celek. Zpomalí se, zasekne, začne být podráždění sám ze sebe. Projekt, který mohl být hotový a fungující, leží nedokončený — protože ještě není dost dobrý.

Přitom „dost dobrý a skutečný" je skoro vždy lepší než „dokonalý a nikdy hotový".

Nedokonalost jako svoboda

Přestat honit dokonalost neznamená přestat dbát na kvalitu. Znamená to uvolnit ruce i hlavu pro věci, na kterých skutečně záleží - pro pokrok, pro zkoušení, pro učení se z toho, co nevyšlo.

Nedokonalé věci mají charakter. Mají stopy procesu. Ukazují, že za nimi stojí člověk, ne stroj nastavený na bezchybný výstup.

Proces vývoje je nezastavitelný. Vždy bude co zlepšit. Ale to neznamená čekat s publikováním, spuštěním, odesláním - dokud to nebude ideální. To znamená jít, sledovat, upravovat.

Až příště budete cítit, že to ještě není dost dobré - zastavte se a zeptejte se: dost dobré pro koho? A podle čeho?

Většinou zjistíte, že odpověď na tuhle otázku jste nikdy nehledali.